Pro zdravotníky

Tato sekce je určena pro všechny zdravotníky a další profesionály, kteří se s problematikou mohou setkat. Informace a doporučení zde uvedená by měla sloužit gynekologům, porodníkům, porodním asistentkám, neonatologům, pediatrům, dětským sestrám a dalším, kteří o dítě se závažnou diagnózou a jeho rodinu pečují.

Jedním z cílů těchto stránek je zbořit mýty ohledně péče o těhotnou ženu, očekávající dítě s život limitující vývojovou vadou. Gynekologové, porodníci a další zdravotníci se často domnívají, že nejlepším možným řešením, když žena očekává dítě, které s největší pravděpodobností bude žít jen velmi krátce, je ukončení těhotenství. Mnoho zdravotníků se domnívá, že matku může velmi traumatizovat, pokud se dítě narodí a vzápětí zemře, a předpokládají tedy, že včasné ukončení těhotenství je to nejlepší řešení. Výzkumy ale ukazují přesně opačnou zkušenost – tedy že ženu více traumatizuje ukončení těhotenství, než jeho pokračování a následná smrt dítěte.

Podle výzkumu z roku 1993, ženy, které podstoupily umělé ukončení těhotenství pro vývojovou vadu dítěte, prožívaly zármutek a truchlily stejně intenzivně, jako ženy, jejichž dítě zemřelo přirozenou smrtí. U žen, které podstoupily umělé ukončení těhotenství, se častěji objevila psychická onemocnění (Zeanah, 1993). Podle novějšího výzkumu z roku 2004, je ukončení těhotenství pro vývojovou vadu dítěte „traumatická zkušenost, která nese riziko komplikovaného dlouhodobého truchlení“ a ženy, které jej podstoupí, mohou trpět úzkostmi a depresemi (Kersting, 2004). Jedna dlouhodobá studie ukázala, že ženy po ukončení těhotenství často vykazují známky posttraumatické stresové poruchy (Korenromp et al., 2006), další studie odhalila, že 14 měsíců po ukončení těhotenství bylo u téměř 17% žen diagnostikováno psychiatrické onemocnění – posttraumatická stresová porucha, úzkosti, deprese. (Kersting, 2009).

Ukončení těhotenství není cestou ke zmírnění či zkrácení smutku a truchlení rodičů, a výzkumy ukazují, že může být naopak velmi traumatizující. Perinatální hospicová péče nabízí rodičům možnost, jak se na ztrátu dítěte připravit. Rodiče mají čas se s dítětem rozloučit a mají také čas a možnost vytvořit si mnoho pozitivních vzpomínek, které jim v následujících letech po smrti dítěte mohou pomáhat vyrovnat se s touto ztrátou. Rodiče, kterým byla poskytnuta perinatální hospicové péče, hodnotili tuto možnost velmi pozitivně (Calhoun, Hoeldtke, 2000) a uváděli, že se cítili emocionálně a duchovně připraveni na okamžik úmrtí dítěte.

Výsledky nejnovějších výzkumů a další důležité informace o konceptu perinatální hospicové péče se můžete dozvědět z této přednášky Dr. Calhouna, průkopníka perinatální hospicové a paliativní péče v USA, na International Symposium of Maternal Health (anglicky):
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=tbWWqzhZ24g